NASTRČENÍ ŠPIONŮ NA VLASTNÍ DĚTI?

Mezi relativně obvyklé scénáře a důvody, pro něž bývají běžně pořizována zařízení sledovací techniky, se řadí např. eliminace eventuálně nepoctivého chování ze strany zaměstnance, podezření a snaha o usvědčení partnerky/partnera z nevěry či samozřejmě záměr udělat něco více pro ochranu vlastního majetku. Vedle typických a častých motivů se však lze v poslední době setkat i s určitými novými mini-fenomény, jež dokládají třeba i zkušenosti detektivních agentur a které by bylo možno označit za kontroverzní či ožehavé. Jedním z takových trendů je i využití služeb soukromých detektivů či koupě některého ze špionážních přístrojů za účelem hlídání dětí ze strany jejich rodičů. 

Názory na nasazení odposlouchávací techniky a nebo specialistů na vlastní děti se samozřejmě velice různí. Cílem článku není jednotlivé pohledy na věc rozsuzovat či obhajovat, ale nabídnout alespoň několik perspektiv, které dávají pro někoho patrně překvapivý a nepřijatelný trend do širších sou

Rodiče se o děti více strachují

Je úplně logické a normální, že rodiče se o své děti strachují. U současné generace rodičů je to navíc umocněno tím, že zatímco dříve byly jedináčkové v podstatě výjimkou, dnes převládají děti bez sourozenců. Přestože v posledních letech se trend lehce otočil a porodnost v naší zemi již nepatří k absolutně nejnižším na světě, pořád je pro velké procento rodičů jejich ratolest jediným potomkem. Často si tak dítě dokáže užívat větší pozornosti, a to v různém slova smyslu. Nemusí se dělit o péči ze strany rodičů, o hračky a další materiální věci. Navíc se začíná mluvit o kultu dítěte. Zároveň bývají na něj nezřídka kladeny vyšší nároky, někdy dle psychologů dochází k (nejen) emočnímu a citovému přetěžování. Také k většímu tlaku na výkon či  nadměrné kontrole. Uchýlení se k špehování a nebo sledování dětí prostřednictvím špionážní techniky nebo takzvaných ´soukromých oček´ může být tak pouze jedním z doprovodných jevů širšího fenoménu.

Hrozeb je jednoduše objektivně víc

Jistě se dá nostalgicky zavzpomínat, jaké že to bylo za našich mladých let. Celé dny jsme trávili venku. Nikoliv on-line, nýbrž svobodně. Přiběhli jsme ze školy domů, hodili tašku do kouta, zabouchli za sebou dveře a mířili do parku, na hřiště, na kolo… Zkrátka ven. Dopravní provoz téměř žádný, drogová scéna jakbysmet a takto bychom mohli rozjímat dále. 

Možností trávení volného času, ale na druhé straně i nástrah ohrožujících dětí, již bývá dnes značně víc než tomu bylo dříve. No jo, vzpomínky na dětství jsou sice fajn, ale je třeba vnímat aktuální realitu. A ta je hodně vzdálená představám o místu, uvnitř kterého dětem nehrozí takřka žádné nebezpečí. Riziko, že dítě osloví drogový dealer, začne se stýkat s pochybnou asociální partičkou, anebo bude vylákáno na schůzku nebezpečnou osobou, je zkrátka nesrovnatelně větší než v dobách minulých. Těžko říci, zda tato skutečnost sama o sobě ospravedlňuje využití špionážních a bezpečnostních věciček z preventivních důvodů. Nabízí se argument, že ve vztahu dítě-rodič by měla zůstat na jednom z čelních míst důvěra. Nicméně v případech, kdy je už důvěra z rozličných důvodů narušena a existuje důvodné podezření, že by se dítě mohlo dostat do závažných problémů, dostává se špehování dětí pomocí speciální techniky a nebo služeb soukromých detektivů do úplně jiného světla a roviny.

Nelze být s dětmi pořád

„Rodiče v současné době nemají na děti čas“, zní také jedna z častých kritických výtek směrem k současnému rodinnému uspořádání a vztahům. Obecně je možné skutečně konstatovat, že lidé tráví průměrně v práci více času, než tomu bylo u minulých generací. Zároveň není v našich podmínkách zcela běžné u časově vytížených dospělých, například v případě střední třídy, že by se v době nepřítomnosti rodičů o děti starala chůva. Ne vždycky jsou většinou na blízku prarodiče či jiní lidé, k nimž máme důvěru a kteří by dítě vyzvedli ze školy, anebo na něj doma dohlédli. Třeba na to, co zrovna dělá na internetu.

Již problematika bezpečného využívání internetu ze strany dětí je čím dál velmi aktuální. Navíc statisticky stále vyšší procento dětí žije ve společné domácnosti pouze s jedním z rodičů, což je dáno zejména vysokou rozvodovostí. Zejména v případě, kdy děti bydlí jenom s jedním zaměstnaným dospělým, tak logicky dochází k dalšímu rozevírání nůžek mezi časem dětí strávených skoro bez dozoru a časem, kdy jsou fyzicky pod dozorem (o což se můžou v opačném případě partneři podělit).

GPS lokátory,programy

Nutno říci, že s poptávkou po řešeních s cílem vyšší kontroly nad počínáním svých ratolestí se nesetkávají jenom specializované firmy na špionážní a bezpečnostní techniku a nebo detektivní agentury, nýbrž také například mobilní operátoři nabízející GPS programy pro rodiče školáků. Zmíněné programy fungují tak, že rodič dostane SMS zprávu typicky tehdy, ve chvíli kdy jeho dítě dorazí do školy/na kroužek, vrátí se domů a podobně. Podobně je možno tímto způsobem získat neustálý přehled o jeho platbách nebo celkově aktivitě vyvíjené na jeho mobilním zařízení, tedy jaké stránky navštěvuje, s kým je v kontaktu na sociálních sítích, jaké údaje ve virtuálním prostoru dává k dispozici.

Je použití špionských metod na vlastní děti i přes to všechno za hranou, anebo racionální reakcí rodičů majících racionální strach o své děti? Převládají spíše pozitiva, anebo negativa takovéhoto kroku? Stane se z využití GPS technologie a specializovaných agentur pro účely pohlídání si vlastních dětí v budoucnu ještě markantnější trend? Těžko posuzovat…

S přispěním zdrojů viz níže:

https://www.novinky.cz/domaci/443514-rodice-posilaji-soukroma-ocka-na-vlastni-deti.html

 http://zpravy.idnes.cz/opustil-zonu-domov-spehovani-deti-pres-mobil-muze-rodinu-rozhadat-1db-/domaci.aspx?c=A160818_193723_domaci_pas

Rychlost doručení
Kvalita komunikace
Přehlednost obchodu
91 %
našich zákazníků bylo spokojeno s nákupem na www.spyobchod.cz
185 hodnocení