GPS lokátory jako strážci při nakládání s elektroodpadem

GPS lokátory jako strážci při nakládání s elektroodpadem
V nabídce našeho e-shopu naleznete mimo jiné také tzv. GPS lokátory, jinými slovy GPS trackery, jež je možno stručně charakterizovat jako sledovací zařízení sloužící k sledování a záznamu trasy auta či jiného dopravního prostředku, osob, zboží nebo obecně cenného majetku. Jsou nejoblíbenější zejména jako asistenti pro případ, že by si někdo chtěl takříkajíc drze přivlastnit naše auto, nebo jako preventivní prostředek kontroly zaměstnanců vysílaných na služební cesty. Jejich oblíbenost roste i vzhledem k tomu, že jde o cenově stále dostupnější a technicky nikterak složitě ovladatelné zařízení i pro běžného uživatele.

Sledovací zařízení, využívající již dobře známou technologii GPS a disponující schopností určení lokace s přesností v řádech jednotek metrů, v některých případech i centimetrů, ale mohou najít uplatnění i jako hlídací psi ochrany životního prostředí, o jehož důležitosti, aktuálnosti a nutnosti pochybuje dnes už opravdu málokdo. Je prakticky až neuvěřitelné, kolik odpadu umí v průběhu jednoho roku pr

Zastaralé spotřebiče jsou určené do elektroodpadu

Tím je myšleno prakticky vše fungující na základě elektrické energie nebo baterií. Jde tedy o již nepotřebné věci typu elektrospotřebičů a jejich částí, jakož i elektrických a elektronických součástek. Typickými příklady jsou televize, radiopřijímače, počítače, telefony, fotoaparáty, videokamery, přehrávače, monitory, tiskárny, budíky, vysavače, mixéry a nespočet dalších věcí, bez kterých si dnes moderní člověk žijící v našem civilizačním prostoru v podstatě neumí představit život. Jak lehce zjistíme, že věc po splnění svého účelu a ukončení životnosti patří nikoliv do směsného odpadu, ale do červené popelnice? Poznáme to podle symbolu/ikonky přeškrtnuté popelnice na obalu, záručním listu, anebo rovnou na elektrovýrobku (typicky na baterii).

V USA jdou na to důvtipně

Ale zpět k úvodu zmíněným GPS lokátorům a jejich inspekční až téměř detektivní roli v odkrývání praxe nakládání s nebezpečným a zatěžujícím elektroodpadem. Ve USA uskutečnila nezisková organizace říkající si BAN (Basel Action Network),která bojuje za zdravé životní prostředí,zajímavý, plynule probíhající a značně rozsáhlý pokus. Cílem bylo odhalit, zda víra Američanů v renomované recyklační společnosti v případě odložení nepotřebné techniky je oprávněná či nikoliv.

Na obrázku je znázorněn GPS lokátor Secutek TK-209 s výdrží až 200 dní bez nabíjení, jenž je tedy pro dlouhodobé monitorování e-odpadu naprosto vhodný.

Jak takový investigativní pokus přesně vypadal? Jmenovaná neziskovka (v angličtině se pro ně vžil výraz „watchdog“) nashromáždila celkem 200 nejrůznějších vyřazených elektronických přístrojů jako například televizí, počítačů, tiskáren atd. Umístila na ně pevně konstruované a přitom nenápadné a nepozorované GPS lokátory, pomocí nichž pak bylo možno sledovat dráhu jejich cesty. Nutno dodat, že v mnohých případech cesty pořádně dlouhé. Jakým způsobem rafinovaný výzkum dopadl? Výsledky tohoto výzkumu byly totiž hodně překvapivé až šokující. Použitá a k ekologické likvidaci určená zařízení končila v dost zajímavých a také vzdálených destinacích – Mexiko, Taiwan, Čína, Pakistán, Thajsko, Dominikánská republika, ještě častěji pak v odlehlejších částech Hong Kongu. Celkem třetina sledovaných elektronických přístrojů a zařízení podstoupila doslova zaoceánský výlet. Některé z nich urazily podle chytrých GPS lokátorů cestu čítající až neuvěřitelných 19 000 kilometrů. Za společný znak cílových míst, kde elektroodpad nejčastěji končil, je možno jednoznačně považovat volnější environmentální legislativu.

V této souvislosti je potřeba objektivně zmínit, že federální zákony platné v USA striktně nezakazují vývoz elektroodpadu, ačkoliv některé ze států přijaly právní regulaci zakazující tuto, jak vidno, rozšířenou praxi. Hodně aktivní jsou potom právě zmíněné neziskové organizace, jako třeba BAN, které se všemožnými způsoby snaží přimět vlády a korporace působící ve vyspělých a průmyslových zemích, aby zde vyprodukovaný odpad nekončil v méně rozvinutých místech a nepůsobil tam mnohdy zbytečnou a nebezpečnou ekologickou zátěž. Jak zástupci takovýchto organizací dodávají, lidé mají také právo vědět, kde končí jimi odložené zařízení.

USA jako globální vůdce v produkování elektroodpadu

Patrně nijak nepřekvapí, že USA vyprodukuje více elektroodpadu než jakákoliv jiná země na světě. Organizace zabývající se ochranou životního prostředí v USA vysvětlují markantní nadprodukci a tendence masivně se zbavovat použitých elektrospotřebičů přes hranice tím, že v minulosti bylo podstatně ekonomicky výhodnější pro specializované firmy ponechat si recyklační procesy a operace ve své režii. V důsledku snižujících se cen použitého materiálu se ale mnozí recyklátoři uchylují k jednotlivému prodávání elektroodpadu zámořským zpracovatelským společnostem, které nemusejí dodržovat přísné směrnice týkající se zejména bezpečnosti zaměstnanců.

Elektroodpadu v ekonomicky rozvinutých zemích pořád přibývá

Zásadní nebezpečí elektroodpadu

V čem konkrétně představuje nekontrolované nakládání s e-odpady největší potenciální riziko? Nebezpečí spočívá hlavně v přítomnosti karcinogenních látek uvnitř inkoustových tonerů pro tiskárny, anebo ve zjištěných případech vypařování rtuti z tónovaně bílých fluorescenčních světel uvnitř televizí. Díky GPS lokátorům se v rámci popsaného šetření také zjistilo, že ku příkladu v Hong Kongu nebyla dodržována bezpečnostní opatření při práci zaměstnanců tak, aby nebyly ohroženy právě těmito riziky.

O tom, že Spojené státy americké se rovnou nabízejí, jako místo pro provedení takovéto investigativní studie naznačuje nejen jejich prvenství v produkování odpadu, ale také jejich vztah k mezinárodním smlouvám vztahujících se k ochraně životního prostředí všeobecně. USA doposud třeba neratifikovaly tzv. ´Basilejskou úmluvu´ o kontrole pohybu rizikových odpadů přes hranice. Ještě známějším a aktuálnějším je pak americkým prezidentem oznámené odstoupení USA od ´Pařížské klimatické dohody´ (dříve Kjótského protokolu),jež vzbudilo silné protireakce ze strany významných státníků z různých částí planety.

Co takhle obdobný pokus u nás…?

Lze tedy předpokládat, že si GPS lokátory při svých užitečných investigativních misích neodpočinou ani v budoucnu.Možná by nebylo od věci zapojit GPS lokátory do environmentálních aktivit se společenským přesahem i v jiných částech světa. Jak by asi dopadl takový výzkumný skrytý projekt v České republice?